Tyto krásné stromy mají za sebou vývoj dlouhý miliony let, ale v současnosti jim hrozí vyhynutí, protože až 90% jilmů ve střední Evropě onemocnělo záhadnou chorobou. Přitom by se v dobrém zdraví mohly dožít i 500 let.
Vzhled
Jilm ladní je silný strom s kulovitou korunou, rovnoměrně rostoucími větvemi, které se zvedají v krásném oblouku. V březnu a dubnu se objevují obojetné květy jako nachové chomáčky, ze kterých se tvoří okřídlená semena – tzv. nažky, uprostřed s plochým oříškem. Jilm polní má rád vodní toky a vlhkou půdu.
Zajímavosti
Ve starověkém Řecku byl jilm symbolem smrti a zármutku. Germáni jej zase považovali za mužský strom. Jilmové dřevo je pevné a trvanlivé jako například dřevo dubové, ovšem roste dvakrát rychleji. Zhotovují se z něho například krásně žilkované hlavičky dýmek, ale také nábytek.
O jilmu se tradovaly i zajímavé pověsti. Například měl mít tento strom v sobě blaho, takže brání vzdušným démonům stupňovat přeludy a výplody fantazie, ale také názorové rozdíly, prchlivost a rozbroje. Kdo si prý ohřeje vodu ohněm z jilmového dřeva a pak se v ní vykoupe, z toho tato voda odplaví zlo, zalije ho blahem, šťastnou a veselou náladou.
Léčivé účinky
Používanou částí jilmu je především kůra, která se sbírá v dubnu. Obsahuje účinné látky jako jsou třísloviny, flobafeny, pryskyřice a z minerálů hlavně draslík. Údajně již v 1. století n.l. jistý Dioskurides znal stahující a hojivé účinky jilmu. Pozdější bylinkáři doporučovali čerstvé listy z jilmu naložené do studené vody při ztrátě řeči.
Jilmová kůra se v minulosti používala i při léčení zvířat. Prášek z kůry blahodárně působil při kolikách, nebo se s ním zasypávají ekzémy. Jilmové listy lze přimíchat do krmení, aby se zachoval dobrý stav dobytka a domácích zvířat.
Na stresy, duševní vyčerpání a únavu vůbec se doporučuje esence z jilmových květů. V homeopatii se používá esence připravená z čerstvé kůry z jilmových větviček, která pomáhá při chronických kožních vyrážkách.
