Bílá březová kůra jasně a neomylně svítí mezi ostatními stromy a na jaře není nic krásnějšího, než když se po dlouhé zimě objeví první zelené březové lístky. Bříza jsou prostě poslem jara, symbolem radosti a dodnes se zřejmě proto dělají z břízy májky.
Vyskytuje se po celé Evropě, v Asii na severu a roste hlavně v lesích, na březích vod a na rašeliništích.
Tvar a vzhled
Podle bělostné kůry si břízu nelze s ničím splést. U starších stromů borka černě puká a kmen šedne. Břízy dorůstají až 30 metrů, mají malé zakulacené listy s dlouhou špičkou. Samičí květy tvoří zelené vztyčené jehnědy, samčí jsou hnědé a visuté. Semena jsou okřídlené nažky.
Zajímavosti
Břízy dobře snášejí mráz a proto byly dlouho jedinými stromy například na Islandu nebo Grónsku. V březové kůře je mnoho vzduchových bublin a nepropouští vodu. Proto potahovali severoameričtí indiáni březovou kůrou svá kanoe a Laponci z ní zhotovují dokonce pláštěnky a kamaše. V Norsku se setkáte s krytinou střech tvořenou šindeli z březového dřeva. Březová kůra obsahuje navíc hodně cukru, oleje a vitaminu C, takže v časech nouze se lidé zachraňovali jejím žvýkáním. Březové dřevo hoří i mokré díky obsahu hořlavého dehtu, ale také se z něho vyrábí nábytek, nádoby či kuchyňské nářadí.
Léčivé účinky
Z břízy se používají listy sbírané od června do září a pupeny, které se sbírají v březnu až květnu. Obsahují látky jako saponinové glykosidy, silice a xylitol (cukr).
Břízu jako léčivku znali již ve staročínské medicíně. Listy a pupeny tu sloužily k léčení vodnatelnosti a revmatických chorob. Působí také močopudně a protizánětlivě. K povzbuzení látkové výměny a k čištění krve je dobrý čaj připravený ze dvou lžiček březových listů zalitých šálkem vařící vody.
Březová voda byla například Kelty považována za nápoj krásy. Nebo březové větvičky slouží dodnes v severských zemích k bičování kůže při tradičním saunování.
Někteří léčitelé používají břízu na kožní choroby a vředy. Ovšem čerstvé březové listy lze použít i jako chutnou přísadu do zeleninových salátů.
