Blízkost, kterou většina z nás zažívá s rodiči, ono vědomí bezpodmínečné lásky a pocitu bezpečí, který zažíváme, když se jako děti přitulíme k matce či otci, je něco krásného. Jak dospíváme, tělesný aspekt lásky k rodičům odeznívá – prostě z toho vyrosteme. Začínáme hledat bezpečí a tělesnou blízkost jinde – samozřejmě s partnerem. A i když potkáme někoho, kdo nás na první pohled třeba až tak fyzicky nezaujme, časem zjistíme, že „něco“ nás na něm přece jen „nevysvětlitelně“ přitahuje. Čím je to způsobeno?
Lidská přitažlivost
Přitažlivost je počátečním fází lásky. Muž a žena se přitahují z mnoha rozličných důvodů. Jedním ze základních a málo známých, leč velmi důležitých faktorů je skutečnost, že člověka na druhém obvykle přitahuje to, co je mu „povědomé”. Cítí, že v novém protějšku nachází něco, co dobře zná, co mu dodává příjemný a uklidňující pocit. Výzkum mozku ukazuje, že to má své opodstatnění. Při citovém zážitku vysílá amygdala – malé párové mozkové jádro tvaru ořechu – signály stimulující sekreci hormonů. Když se příjemný a pozitivní zážitek uloží v neokortexu, tj. část mozku, která je spojena s citovým i hormonálním náporem a setkáme-li se u někoho s něčím povědomým právě například z dětství, spouští se tyto citové a reakce opakovaně i v dlouhém časovém rozmezí. I když to přesně nedokážeme určit, nějaká pozitivní emoce se nám uložila – a někdo v nás tu emoci dokázal vyvolat.
Přitahují nás opaky
Nejranější zážitky emocí vznikají, jak v úvodu zmíněno, v rodinném prostředí. Potkáte –li člověka s obdobnými vlastnostmi, jako měli vaši rodiče, nebo prarodiče, zazvoní vám v hlavě budíček. Možná se až leknete, jak pocítíte hřejivou vlnu hormonální reakce a radostného vzrušení – prostě vás ten člověk přitahuje.
Někdy chceme spíš to, co jsme jako děti neměli. Z toho důvodu nás občas zajímají lidé, kteří z vnějšího pohledu působí jako nevhodní, protože jsou naprosto odlišní než my. Mohou mít vyvinuté osobnostní rysy, které nám chybí, což vnímáme jako svůj nedostatek. Na vztah s nimi pak pohlížíme jako na cestu, jak tyto vlastnosti „získat”. Např. váš protějšek je autoritativní, dokáže prosadit svůj názor, nebo, na rozdíl od vás, disponuje dobrým orientačním smyslem a dokáže vždycky najít cestu. To vy neumíte, to vás přitahuje. Byli jste vždycky vzorní a řídili se pravidly? Může vás přitahovat člověk, který pravidla občas poruší, i když vás jen přemluví, že s ním přelezete zeď do zámeckého parku, abyste tam spolu vypili láhev vína v romantickém prostředí.
I když si tedy můžeme základ přitažlivosti vědecky objasnit, je na ní asi nejkrásnější to, že je vlastně nevysvětlitelná a bezpochyby v ní hrají roli další faktory. Vždyť kolikrát jsme slyšeli, nebo zažili na vlastní kůži, že nás začal přitahovat někdo, kdo vlastně není náš typ. Líbí se vám tmavovlasí urostlí muži a zamilovala jste se do hubeného blonďáka? Chtěli jste štíhlou blondýnu a máte doma tmavovlasou baculku? Určitě nejste výjimkou. A pokud jste se dostali přes další fáze vztahu a jste pořád spolu, je jasné, že už to není jen otázka chemické přitažlivosti a hormonů. Je to vážně láska
