Účinky anýzu jsou známé už z dob antiky, kdy ho Řekové používali proti kašli, v Římě pak zase jako afrodisiakum. Keltské ženy si anýz zavěšovaly nad postel a věřily, že si tak udrží vzhled mladé dívky. Ve středověku se používal proti moru, Evropané přišli na to, že anýz chutná myším a olejem z této rostliny je hubili, stejně tak jako později holuby. Rovněž se anýz dával rovnou do polštářů, neboť dohlížel na sny a zaháněl noční můry…
Anýz obsahuje
Bedrník anýz je jednoletá rostlina, která pochází z Asie a dnes se pěstuje především v teplých oblastech. Můžete si ho vypěstovat doma i vy na zahrádce, avšak musíte myslet na to, že anýz potřebuje teplo.
Rostlina obsahuje významné látky jako jsou silice (až 14 %) obsahující hlavně anetol, kumariny a flavonoidy, éterické oleje, metylchavicol, anisaldehyd.
Z anýzu sklízíme čerstvé listy v průběhu léta a semena, kdy seříznutý anýz uvážeme do svazků a sušíme zavěšený vzhůru nohama. Pod něj dáme noviny nebo plátno, kde zachycujeme vypadávající semena, jež dále používáme jako koření či na přípravu čaje.
Využití anýzu
Silice a plod jsou používány jako prostředky usnadňující vykašlávání, pomáhají při průduškovitém kataru, dávivém kašli, ulevují při nadýmání, plynatosti, průjmu a působí proti střevním parazitům. Je také vhodný jako dezinfekce proti bakteriím a infekčním chorobám trávící soustavy. Je i afrodisiakem, žvýkání semen zamezuje zápachu z úst.
Anýzový čaj – 1 kávovou lžičku anýzu přelijeme 150 ml horké vody a 10 – 15 minut louhujeme. Používá se při trávících obtížích, zácpě, šálek čaje pijeme ráno a večer. Při střevním kataru 2 až 3 polévkové lžíce několikrát za den. Pozor, u dětí se dávky snižují.
Nežádoucí účinky
Po kontaktu silice s pokožkou mohou vznikat alergie, konzumace nad 1 ml silice může způsobit nevolnost, zvracení, otok mozku nebo plic. Vysoké dávky mohou rovněž narušit léčbu léky snižující krevní srážlivost a hormonální léčbu pohlavními hormony včetně hormonální antikoncepce.
Anýz v kuchyni
Zde je známý jako koření, čerstvé lístky anýzu lze přidat do salátů, omáček a nákypů. Sušená semena se přidávají do pečiva, do chleba, při nakládání zelí či řepy. Hodí se i k přípravě žampionů a ryb.
Významně se využívá při výrobě likérů, jako jsou Ouzo, Pastis, Sambuca a Arak.
