Pojmenování v nadpisu patří kouzelné bylince, kterou je řebříček obecný. Kromě husího jazýčku si lidé vymysleli pro řebříček i další pojmenování, jako myší ocásek, tisíclistník, ovčí žebro, zaječí chléb, krupička a další.
Stále se však jedná o jednu rostlinku, kterou údajně antický hrdina Achiles používal už během trojské války při léčení zraněných vojáků. Řebříček totiž nejen léčí nachlazení, neboť podněcuje pocení a napomáhá ochlazovat organismus, ale také hojí rány a staví krvácení. Užíval se také při bolestech zubů, když stačí žvýkat pár lístků.
Co se používá
Ze řebříčku se používá nať a někdy i květ. Pro léčebné využití se řebříček sbírá od června do září, ale ideální dobou je červenec kolem 10. hodiny dopoledne za suchého počasí. Sbírají se všechny druhy této bylinky, které mají bílé nebo růžové jazykovité květy. Nať se seřízne asi 15 cm nad zemí a rychle suší ve stínu nebo při umělé teplotě do 35° C. Předsušování na slunci se nesmí kvůli éterickým silicím i samotným květům a kvůli dalším látkám, jako je chamazulen a hořčiny.
Řebříček je nejen na nachlazení
Díky obsahu chamazulenu má podobné vlastnosti jako heřmánek. Uvolňuje křeče, působí proti zánětům a ničí mikroby. Hořčiny podporují vyměšování žaludečních šťáv a žluče, čímž podporují i trávení. Nálev z řebříčku se podává při nechutenství a také při menstruačních potížích. Proto se o husímu jazýčku mluví jako o bylince pro ženy. Hojivě také působí při zánětech žaludku a střev, zlepšuje látkovou výměnu a čistí organismus.
Čaj z husího jazýčku zlepšuje trávení, žaludeční a střevní neurózy, podporuje činnost jater a žlučníku. Je dobrý i pro astmatiky nebo při pálení žáhy. Nálev se také používání ke kloktání při angíně, zánětech sliznic ústní dutiny a krku, nebo k obkladům a omývání očí.
Zevní použití husího jazýčku je rozmanité. Používá se například na rozpraskanou pokožku, k léčení ran a do sedacích koupelí. Například čerstvá podrcená nať přiložená přímo na ránu urychlí hojení a rána se lépe zacelí.
