Přestože ve světě pomalu vnímáme náznaky změny, stále je v dnešní době ideálem krásy hubená postava. Lidé se jí snaží docílit různými způsoby.

K tématu nejčastějších a největších mýtů o zdravé stravě výživová poradkyně Jitka Růžičková říká: „Největším mýtem současnosti je tvrzení, že zdravě se stravovat znamená jíst málo. Všichni chtějí jíst zdravě, a tak drží různé zázračné diety, které ovšem vůbec nefungují a tělu naopak velmi ubližují. Zdravá strava je vyvážená strava, která obsahuje všechny důležité složky, a se kterou nemáme hlad.” Pokud se tím neřídíme, může se stát, že nás touha po štíhlé linii dožene až k poruchám příjmu potravy.

Spouštěče

Může to začít nenápadně. Častokrát už v dětství, někdy později. Babička utrousí něco jako „To je ale pěkný kus ženské (nebo chlapa)!” a v nás to začíná hlodat. Nebo vidíme u jednoho z rodičů, jak celý život bojuje s nadváhou a nechceme dopadnout jako on. Náš pocit nedostatečnosti může pramenit také z toho, že rodiče jsou aktivní sportovci s „dokonalou” postavou a my se jim chceme přiblížit. Oni se nám snaží jít příkladem, ale na nás to může mít naopak destruktivní účinky. Případně nás rodiče naopak nutili do jídla klasickou větou „Budeš u toho sedět, dokud to nesníš!”.

Příčinou poruchy příjmu potravy může být také touha po dokonalosti, a to ať už kvůli tomu, abychom se líbili druhému pohlaví, nebo protože nám chybí pozornost či láska rodičů. Spouštěčem může být také ztráta bezpečného zázemí nebo blízkého člověka. Možností je spousta, avšak pojítkem je vždy to, že jde o psychickou záležitost. Poruchy příjmu potravy jsou častější u žen, ale mužům se také nevyhýbají.

Co nás může varovat?

Ve chvíli, kdy se do nás „zakousne” porucha příjmu potravy, si to vůbec neuvědomujeme. Nedochází nám, že jsme nemocní. Naše snahy o lepší figuru se daří, ale nevyhnutelně přijde zlom! Začneme mít příznaky, které si vůbec nespojujeme se svou snahou zhubnout. Nicméně okolí může začít vnímat, že něco není v pořádku.

Co se s námi může dít? Máme pocity méněcennosti, prudce se nám mění nálady, cítíme se unavení (přesto můžeme trpět nespavostí), máme depresivní stavy. Co rozhodně neskryjeme je: výrazné zhubnutí za krátký čas, zhoršení kvality vlasů a jejich následné vypadávání, bledá pleť, v některých případech zhoršená kvalita zubů.

Neobvyklé chování

Při snaze zhubnout je v počátcích časté dlouhodobé důsledné počítání kalorií a vážení jídla. Lidé s poruchou příjmu potravy neradi jedí s ostatními. Raději si jídlo z kuchyně vezmou někam do soukromí, kde ho klidně vyhodí (nebo se naopak přejedí). Po jídle může následovat dlouhá návštěva toalety, někteří z nás ztratí zájem o sex (stydí se za svou postavu), nebo naopak se stávají promiskuitní. Skrýváme nebo naopak dáváme na odiv svůj tvar těla. Skrýváme tělo buď proto, že se za něj stydíme, nebo protože tušíme, že blízkému okolí by se nelíbilo, že jsme rychle a hodně zhubli. Na odiv dávají své tělo častokrát ženy s anorexií, které chtějí ukázat výsledek své tvrdé práce a ve vychrtlosti vidí krásu.

Druhy poruch příjmu potravy

Jaké vlastně existují poruchy příjmu potravy? Mezi tyto psychické nemoci patří anorexie, bulimie a přejídání. Jedno může být důsledkem druhého a zároveň mohou existovat samostatně. Například počátkem bulimie bývá anorexie.

Mentální anorexie

Jde o nemoc, kdy odmítáme svou postavu a máme zkreslené představy o svém těle (což si vůbec neuvědomujeme). Naším největším nepřítelem je v tomto případě sebehodnocení. Toužíme být lepší a máme pocit, že hubnutí je ten správný prostředek, jak dosáhnout cíle. Snažíme se tedy snižovat svou hmotnost, a to tím, že přijímáme méně potravy, tekutin a zvyšujeme energetický výdej. Za každé jídlo se musíme „náležitě potrestat” tím, že půjdeme např. běhat. Zpočátku nás to baví, ale časem to začne být nutnost, která přestane být radostí.

S anorexií souvisí také výčitky svědomí. Místo půl jablka jsem snědla celé, a tak si musím dát pořádně do těla! Časem si třeba začneme pomáhat i projímadly nebo zvracením, což se sice zdá jako snadná cesta, ale její cíl rozhodně není to, po čem toužíme. Jedním z nejvýraznějších varovných signálů u žen je ztráta menstruace, čímž nám tělo dává jasně najevo, že něco není v pořádku.

Bulimie

Toto onemocnění může vzniknout samostatně, ale často bývá následkem mentální anorexie. Bulimie se projevuje záchvatovým přejídáním a snahou čelit jeho důsledku ve formě přibývání na váze. Jako bulimici máme rádi jídlo, často se přejídáme a vybíráme si nezdravé potraviny (nebývá to záměrné). Poté, co sníme plný talíř svíčkové, nebo celou tabulku čokolády, zaručeně následuje pocit viny. Jsme zklamaní sami ze sebe, že přestože chceme mít štíhlou postavu, zase jíme to, co nemáme, případně jsme snědli moc velkou porci.

Slastného pocitu při jídle se nedokážeme vzdát, ale zároveň chceme být hubení. Proto si vypomáháme zvracením, hladověním (dokud se zase nepřejíme), projímadly, přehnaným cvičením a různými drastickými dietami. Cílem je neztloustnout, i když se „občas” přejíme. S těmito pomocníky však přichází účinky, o které nestojíme, ale nevyhneme se jim. Mezi ně patří např.: zvýšená kazivost zubů (způsobená kyselinami ve zvratcích), vypadávání vlasů, dehydratace, zácpa (důsledek nedostatku tekutin), nebo naopak zadržování vody v těle (to reaguje na nedostatek tekutin tím, že se je snaží zadržovat).

Přejídání

Záchvatovité přejídání je psychická porucha, která ovlivňuje náš praktický život. Opakovaně konzumujeme větší množství jídla bez pocitu hladu a často se snažíme najít cestičky, jak se tajně najíst (přejíst). Mezi lidmi můžeme jíst perfektně a zdravě, ale potom přijde návrat domů…

Spouštěčem přejídání může být nevyvážené stravování, hladovění nebo dieta, kdy si tělo začne říkat o něco „zakázaného”. Zároveň jím mohou být naučené vzorce chování jako např. když si k televizi vždy vezmeme něco dobrého k snědku. Neobvyklé rozhodně není ani to, že při ochutnání jednoho kousku např. čokolády máme potřebu dojíst vše.

Jídlo může fungovat jako ventil a také jím získáváme endorfiny, které nám zlepšují náladu (bohužel jen krátkodobě). Při přejídání si uvědomujeme, že to není správné a neminou nás důsledky ve formě zvyšování váhy, a tak můžeme dospět až k tomu, že budeme v mezidobí hladovět či po jídle zvracet. Může se zdát, že přejídání je od anorexie a bulimie na kilometry vzdálené, ale není tomu tak. Postupně v ně totiž může přejít.

Jak si pomoci?

Pokud se rozhodneme zhubnout nebo změnit stávající životní styl, je dobré načíst si dopředu, jaká rizika existují. Zjistit si předem, co může vést k poruchám příjmu potravy a záměrně se toho vyvarovat. Jestliže nám někdo říká, že naše stravovací návyky nejsou optimální a měli bychom se sebou něco dělat, měl by to pro nás být varovný signál.

V případě, že si uvědomíme, že máme problém, nejprve se musíme vyrovnat s myšlenkou, že potřebujeme pomoc, a poté si o ni i říci. Obrátit se můžeme na svou nejbližší rodinu, lékaře či psychologa. Dobrým odrazovým můstkem pro nás může být také Světový den zdraví, který v tomto roce připadá na 7. dubna.

Zdroje:

https://monikaplocova.cz/bulimie

https://monikaplocova.cz/anorexie

https://www.fnbrno.cz/lecba-mentalni-anorexie-a-bulimie/t4683

https://www.vitalia.cz/clanky/otroci-jidla-tesi-se-az-se-prejedi/